Frontman kapely Fleret Zdeněk Hrachový má rád svůj život, hudbu a miluje i dobré jídlo a pití. Označuje se za gurmána, rád vaří a objevuje nové chutě. Prozradil, že se těší na Vánoce, protože je to čas odpočinku, pohádek a samozřejmě i dobrého jídla a pití.

Jste na první pohled člověk, který miluje život. Jaký je váš vztah k dobrému jídlu a pití? 

Myslím, že se na mě stačí jen podívat, a už to víte. Jsem gurmán, který si rád všechno dlouze vychutnává. Když piju třeba dobré víno, tak i dvě deci popíjím klidně hodinu. A když mi něco opravdu chutná, tak toho sním i vypiju víc, než je potřeba.

Je pro vás příprava jídla formou relaxace, nebo spíše nutností? 

Rozhodně relaxace. Mám štěstí v tom, že na koncertech hrajeme převážně v pátky nebo o víkendech. Ostatní dny mi stačí hodinu, dvě hrát na kytaru a jinak mám volno. Takže dopoledne mám čas, abych nám mohl uvařit oběd, což taky moc rád dělám. Je pro mne zábava už jen promýšlet, jaké jídlo vůbec nakoupím. A samotné vaření je pak třešinka na dortu, prostě příjemně strávený čas.

Vaříte podle receptů, nebo máte spíše rád improvizaci? 

Poměrně dost improvizuji, rád si v kuchyni vymýšlím recepty. Mám ale i svá oblíbená jídla, která vařím na přání, především tedy mé manželky. Miluje třeba mou kyselicu nebo guláš. Často se snažím udělat jídlo trochu jinak, například když objevím nějaké zajímavé koření. Moc rád zkouším nové chutě, takže při cestách po světě poznávám nejen krajinu, ale i tamní gastronomii a její různá specifika.

Neznamená to však, že vůbec nevařím podle receptů. Žena dostala chuť na pravou francouzskou cibulačku. Takže jsem si našel na internetu recept a vařil podle něj. I tak jsem si tam přidal i něco podle sebe.

Žijeme na Valašsku, jak to ovlivňuje vaši hudbu a oblíbené vaření? 

Začnu od pití. Vizovice jsou hlavní město slivovice, a je pravda, že v našich písničkách jí je fakt hodně. Je to dáno samozřejmě našim dřívějším bohatýrským životem. A tak se zkrátka stalo, že slivovici máme skoro v každé písničce. V našem regionu máme samozřejmě spoustu valašských darů, tedy dobrot. Je naprosto logické, že o dobrém jídle rádi zpíváme. Takže v textech se objevují například voňavé tlačenky i třeba frgály. Je logické, že nás náš kraj ovlivňuje, jde přece o náš folklor. Stačí se podívat na naše děti, jak už odmala hrají na housličky. Tančí v krojích, to nikoho nemůže nechat chladným. Neposledně je pro nás důležitá i naše krajina, nádherná příroda, která na Valašsku je. Tohle vše dohromady nás ovlivňuje a inspiruje.

Když putujete po koncertech, jaké jídlo si dopřáváte? Máte nějaké zvyky v zákulisí? 

Máme moc šikovnou manažerku, která nám vždy domluví i jídlo. Takže nám pořadatelé připravují obložené mísy s řízky, salámem, šunkou i sýry a zeleninou. Jsme sice gurmáni a rádi bychom si dopřáli i krajové speciality, ale často musíme jíst narychlo, takže jsme radši za takový typ pohoštění. Co se týče pití, tak já si vždy rád dám víno. Před koncertem si nalévám čisté, pak si ho popíjím jako střik s vodou. To mě naučila Jarmila Šuláková, že je potřeba zalívat hlasivky. Kluci jsou pivaři, Staňa je zase na gořalku. Samozřejmě je jasné, že si na její pití musíme dávat pozor. Kdybychom se na gořalku dali všeci, jak by ten koncert potom vypadаl? 

Taky se mi jednou stalo, že jsem si před vystoupením dopřál trochu burčáku. Dobrých patnáct minut na mě pak všichni čekali a už mě aj vyvolávali. Takže je jasné, že i když jsme letos hráli na burčákových akcích, tak jsem si nedal ani kapičku. A to burčák miluju. 

Jsou nějaké regionální speciality, které byste doporučil našim čtenářům? 

Specialit je spousta, ale já mám stejnak nejradši kyselicu a valašské frgály. Doporučil bych ale třeba takové valašské bodáky, což je vlastně sušená švestka zabalená ve slanině, propíchnutá párátkem a upečená. 

Pomalu se blíží Vánoce. Máte nějaké oblíbené vánoční jídlo? 

Miluji ryby na všechny způsoby. Na Vánoce ale mám nejraději klasiku, tedy smaženého kapříka a bramborový salát. Ten děláváme na dva způsoby, rakouský bez majonézy a druhý klasiku s ní. Musím přiznat, že mě ten druhý chutná čím dál více. Vůbec si neumím představit, že bych měl mít na štědrovečerní tabuli jinou rybu, třeba dnes populárního lososa. To by rozhodně nebylo ono. 

Jakou děláte polévku? 

Budete se možná divit, ale děláme kyselicu. Mám rád i čorbu, což je srbská národní polívka, ale v podstatě je to zase kyselica, jen je červená. Je v ní kyselé zelí, klobása, jakési masisko, prostě úžasná polívka. A ještě do ní dávají hřiby. A vánoční nápoj? Jsem vinař, takže si sice rád dám po kapříkovi plzničku, ale potom najedu na oblíbené víno. 

Co cukroví? Máte ho rád? 

Úplně nejradši mám linecké s marmeládou. Doma rádi pečeme perníčky a společně se ženou je i zdobíme. Mám rád klasické jednoduché cukroví, jako jsou vanilkové rohlíčky nebo pracky. 

Máte nějaké oblíbené vánoční tradice? 

Některé ano, krájíme jablko, pálíme františka a ano, lili jsme i olovo. Docela podobně, jako v Pelíškách. Například ale takové zlaté prasátko jsem asi nikdy neviděl. Na Štědrý den míváme na snídani vánočku a kakao. Pak jdeme na procházku. Rádi dáváme jídlo do krmelce pro lesní zvěř a vždycky si jdeme pro jmelí. S dětmi jsme si vždy zpívali u stromečku. Samozřejmě musí být i pohádky v televizi. Ty patří k Vánocům. 

Dáváte si novoroční předsevzetí? 

Naštěstí už přes 30 let nekouřím. Kdybych měl přestat i pít, tak můžu přestat žít, takže to si neudělám. Hubnout se nám taky tak nějak dlouhodobě nedaří. Aspoň se snažím, abych začal nový rok se stejnou váhou, jak rok předtím. Ale je pravda, že se mi už dříve podařilo shodit 30 kilo. To není tak špatné, že? 

Jaký je na to recept? 

My jsme tenkrát se Silvinkou nejedli pečivo. Zaměřili jsme se na zdravou stravu. Měl jsem kamaráda řezníka a opravdu jsem dříve hodně jedl uzeniny. Ty jsem tedy taky vypustil. Rovněž už třeba nesním před koncertem sedm řízků, ale dám si postupně jen dva. Také nejím po šesté hodině večer. Člověk si může dopřát věci, které má rád, ale střídmě. 

Jaké máte plány na příští rok? Plánujete nějaké speciální koncerty nebo projekty? 

Máme v plánu koncerty každý měsíc. Ty nás baví nejvíc. Jsou kapely, které mají třeba čtvrt roku volno. Já bych to nevydržel. My potřebujeme hrát hurt. V plánu máme i dva speciální koncerty, protože příští rok je 30 let výročí od naší nejpopulárnější desky Zafúkané. Jeden bude ve Zlíně v lednu a další v březnu v Praze v Lucerně muzik baru. Přivítáme na nich i hosty, například AG Fleck, Jindru Kejaka nebo třeba Zuzku Šulákovou. Budou to speciální koncerty, na které se opravdu moc těším a všechny na ně srdečně zvu.

Foto: Archiv Zdeněk Hrachový, red.